Po pěti letech stříbrné medaile v extralize žen, po čtvrt století zlatá radost v žákovské kategorii. Mimořádně úspěšná byla uplynulá sezona v olomouckém ženském volejbalu, který se premiérově prezentoval pod samostatnou značkou VK UP. „Po našem loňském osamostatnění se a transformaci klubu byly ze strany některých kritiků slyšet značné pochybnosti. Jsem rád, že jsme jasně ukázali, že to může fungovat, a to dokonce velmi dobře,“ těší předsedu Volejbalového klubu Univerzity Palackého Olomouc Jiřího Zemánka. V obsáhlém rozhovoru, který pro vás přetiskujeme, se zmínil také o sezoně a plánech šternberského Sokola.
Jaká byla dnes již skončená sezona z pohledu vašeho, stále vlastně ještě nového olomouckého klubu?
Jednoznačně a rád mohu konstatovat, že sezona byla velmi úspěšná. Po pěti letech jsme v ženské extralize navázali na tehdejší stříbrný úspěch, čehož si moc cením. K tomu máme po 25 letech úspěšnou generaci žaček, která vyhrála mistrovství republiky a byla druhá v Českém poháru. To vše teď ještě čerstvě vyšperkoval titul děvčat do šestnácti let na domácím šampionátu na písku. Přitom máme za sebou teprve první rok účinkování samostatného transformovaného klubu. Je pro mě celkem i satisfakcí, když po určitých negativních reakcích na tento krok můžeme takto dokazovat veřejnosti, že náš projekt funguje.
Navíc jste vlastně jako zcela nový subjekt dostali důvěru Českého volejbalového svazu k uspořádání turnaje světové Grand Prix volejbalistek a k tomu velkého dětského klání v rámci projektu Barevný minivolejbal…
No právě. Musím říct, že to byla především z hlediska personálního nesmírně náročná akce. Vždyť jen dětského turnaje Barevného minivolejbalu se zúčastnilo na šest set dětí pod dozorem čtyřiceti rozhodčích. Navíc na celou přípravu Grand Prix nebylo mnoho času, dozvěděli jsme se o tom až v únoru, takže jsme vůbec možnost jít do toho hodně zvažovali. Ale jsem rád, že jsme si na to nakonec troufli, protože se opět ukázalo, že v tomto klubu je velký potenciál, hlavně v lidech, kteří tu jsou a pracují.
Pojďme se ještě vrátit k úspěšné sezoně stříbrného olomouckého áčka. Ta přitom po transformaci klubu nezačínala úplně šťastně.
Když jsme vystoupili ze svazku SK UP Olomouc, tak toho bohužel využily některé hráčky a za minimálně zvláštních okolností od nás odešly. Všechny ztráty se nám však podařilo nahradit, možná dokonce i lépe, než jsme si původně představovali. Především na klíčovém postu nahrávačky došlo k markantní změně v přístupu a pojímání volejbalu. Přestože v družstvu byly hráčky tří národností, počítáme-li i Slovenky, tak se všechny semkly do jednoho týmu, který úspěch doslova urval. To platí především pro dramatické semifinále s Ostravou. Z tohoto pohledu už série o první místo nebyla tou pravou gradací, sezona pro nás opravdu vyvrcholila v semifinále. Chtěl bych ale zmínit ještě jeden faktor.
Povídejte, který?
Naše fantastické publikum. Už v osmifinále evropského Vyzývacího poháru s Paříží jsme dokázali velmi solidně zaplnit naši domácí halu a na ligové play-off chodilo o několik stovek diváků víc, než je v Olomouci zvykem. Moc si toho vážíme, fanouškům chci ještě touto cestou poděkovat a doufám, že i nadále zůstanou na naší straně.
Trochu bokem zůstal letos rovněž extraligový Sokol Šternberk, který s olomouckým klubem nadále spolupracuje a jemuž pomáháte i manažersky. Jaká byla tedy podle vás jeho sezona zakončená pohodovou záchranou a osmým místem mezi tuzemskou elitou?
Vzhledem k značně nešťastnému modelu extraligy s devíti týmy, z nichž poslední měl sestupovat, se šternberskému celku podařilo s předstihem si zajistit záchranu a pak už sezonu spíše jen dohrával. Velkým pozitivem je, že se nám díky Sokolu podařilo více než v předchozích letech zapojit do hry a obehrát mladé talenty, což se může projevit v dalších letech. Přesto vnímám, že jsme šternberským fanouškům zůstali letos něco dlužni, protože moc radosti z výher si užít nemohli. Proto věřím, že to v nadcházející sezoně napravíme a přichystáme jim několik příjemných překvapení.
Budou příjemně překvapení i příznivci olomouckého volejbalu?
Doufám. Snažíme se úspěšný kádr udržet a ještě jej vyšperkovat. Na bloku vystřídá Chorvatku Betu Dumančićovou česká reprezentantka a naše někdejší hráčka Nikol Sajdová, na post univerzálky přichází místo Slovenky Pauly Kubové členka širšího kádru bulharského národního výběru Boyana Andreevová. A třetí novou posilou bude Šárka Kubínová z Přerova, která by měla na nahrávce vytvořit velmi silné duo s Katarínou Dudovou.
Skončená sezona vám tedy připravila hodně radosti. Je i něco, z čeho máte přesto obavy?
Bohužel ano. Schyluje se totiž k dlouho očekávané rekonstrukci stařičké univerzitní haly na Lazcích. Může se tedy stát, že budeme muset během nové sezony hledat dočasný azyl. V Olomouci je však obrovský problém sehnat odpovídající halu, vlastně se nabízejí pouze dvě možnosti. Jenže vyjednat naše působení na kapacitně vyhovující hale na Šibeníku je zatím velmi obtížné a nová Čajkaréna zase pojme maximálně dvě stě diváků. Uvidíme tedy, jak se to všechno vyvine.
A co stávající model ženské extraligy s pouhými devíti týmy, jehož jste dlouhodobým kritikem?
Jsem přesvědčený, že pouze liga o nejméně deseti účastnících má smysl s ohledem na výchovu a uplatnění mladých talentů. Na zasedání Asociace volejbalových klubů jsme o tom vedli velmi dlouhou debatu a jsem rád, že jsme se na tom nakonec shodli. Samozřejmě mě mrzí, že žádný z nejlepších celků z první ligy si netroufl doplnit desítku v nejvyšší soutěži, a je mi jasné, že to je především z finančních důvodů, protože náklady na provoz týmu v první lize a extralize se liší zcela zásadně. Je ale zjevné, že na snahy o doplnění počtu účastníků nejvyšší soutěže nesmíme rezignovat a abych končil optimisticky – věřím, že volejbalový svaz nalezne už od příštího roku mechanismus, kterým by ambice klubů na postup ekonomicky podpořil.
