Nejprve jistě vybojovaná účast v play-off díky osmému místu po dlouhodobé části extraligy a pak rychlý (ale očekávaný) čtvrtfinálový konec v nerovném souboji s prostějovským superfavoritem. Taková byla ve zkratce právě skončená první sezona volejbalistek Sokola Šternberk pod novým koučem Martinem Hrochem. „Před sezonou i během ní jsme zažili dvě citelné obměny našeho kádru. I s ohledem na to ji teď musíme hodnotit,“ upozorňuje kouč, který si rychle získal srdce svého nového týmu i šternberského publika.
Ke šternberskému týmu jste nastoupil před loňskou letní přípravou. Jaké byly začátky v novém angažmá?
Ještě než vůbec začnu hodnotit uplynulou sezonu, tak bych chtěl poděkovat bývalému trenérovi Radku Juříkovi za práci, kterou odvedl s tímto týmem. Nicméně každá sezona je jiná a tak se dá hodnotit i tato. Je pravda, že nám mimořádně dobře vyšla příprava, ve které jsme však byli posíleni o Kateřinu Holáskovou a Elysse Richardsonovou z Olomouce. Krátce před začátkem sezony nás navíc opustila Simona Janečková, takže jsme týden před prvním mistrákem skládali novou základní šestku. V ní se dobře uchytila Martina Šenková a první body začínala sbírat i Adéla Borovcová. Bylo nám také jasné, že do začátku sezony budeme potřebovat k Alexandře Sochorcové ještě jednu blokařku a tu jsme našli ve druhé lize v osobě Pavlíny Bartákové.
Ani během sezony však družstvo nezůstalo úplně pohromadě…
Je to tak. Podobnou proměnou tým prošel ještě jednou na začátku nadstavbové části, kdy nám po odchodu Simony Hronové do Olomouce navíc hrozil nešťastný souběh soutěží s extraligou juniorek a tím pádem nedostatek hráček. Krizová situace se navíc prohloubila i tím, že se dlouhodobě zranila juniorská kapitánka Šenková, čímž se ještě zvýraznil nedostatek hráček v ženském týmu a ohrožena byla i záchrana juniorek v jejich nejvyšší soutěži. Také proto jsme pro nadstavbovou část přizvali do týmu žen Michaelu Kubíkovou z druholigových Šlapanic.
Jak tedy hodnotit po všech těch změnách konečné osmé místo v extraligovém pořadí?
Na první pohled se toto umístění může jevit jako neúspěch, ale je potřeba vzít v úvahu také jiné aspekty, jako jsou síla týmu, jeho rozpočet a další. Tento celek měl vlastně již před sezonou splněn základní cíl, tedy udržet se v extralize. Většinou jsou výkonnostní cíle od toho, aby tým navzájem spojovaly. Je to poprvé, co jsem působil v týmu bez tohoto společného výkonnostního cíle, ale pouze s cíli dílčími. Musím říct, že dílčích cílů se dalo v uplynulé sezoně najít poměrně dost, takže práce to nebyla jednoduchá. Celkové hodnocení sezony bych tak zařadil do kategorie “spíše kladné”.
Co se vám v již skončené sezoně dle vašeho mínění nejvíc povedlo?
I přes hektický start a následné změny si tým sedl a první zápas vyhrál hned ve druhém kole proti silnému Frýdku-Místku. Podařily se přesuny na hráčských postech, zejména Lenky Oborné ze smeče na post diagonální hráčky. Tréninková skupina si rozuměla a i přes oslabený hráčský kádr jsme dali příležitost Martině Šenkové, Adéle Borovcové a Míše Konečné. Bohužel se hned na začátku zranila talentovaná Denisa Kepplová, jež si své zranění vlekla až do konce extraligy. Asi největší posun bych viděl u Martiny Šenkové, která si i přes dvouměsíční absenci kvůli natrženým vazům v kotníku dokázala znovu vybojovat místo v základní extraligové sestavě. Podobně dopadla i Natálie Zemánková, která se dobře uvedla v přípravě, poté však absentovala čtyři měsíce. Další v řadě byla Natálka Dudová, která měla extraligový křest proti kompletnímu Královu Poli Brnu a obstála na výbornou. Svůj celý premiérový zápas si odbyla i další kadetka Denisa Kulová. V nadstavbové části extraligy se navíc do sestavy propracovala rovněž juniorka Nela Citovecká.
A co zkušenější hráčky, které v týmu také nechyběly?
Pokud jsem se o nich do této chvíle nezmínil, tak proto, že rozhodně nezklamaly a splnily i přes menší výhrady to, co se od nich očekávalo. To se týká jednak kapitánky Markéty Janečkové, dále Alexandry Sochorcové, Lenky Oborné, Michaely Jurčíkové, do ledna i Simony Hronové a samozřejmě naší nejzkušenější hráčky Elišky Ticháčkové. V zápasech musely absorbovat někdy menší zkušenost svých spoluhráček, ale i tak dokázaly uhrát obstojně základní část a rozhodně nezklamaly v té nadstavbové. Velice kladně mohu hodnotit práci Markéty Janečkové v pozici kapitánky týmu, přestože v některých zápasech jsem od ní čekal lepší sportovní výkon.
Čímž se dostáváme k tomu, co se naopak nepovedlo.
Nemohu být spokojen se sportovním růstem několika hráček, ať už některých zkušených, ale i těch mladých. Jak jsem již v úvodu sezony zmínil, nemíním dát nic nikomu zadarmo. Extraliga žen je záležitost “vyvolených”, nechci mít na seznamu hráček “facebookové” hvězdičky, jež si odškrtly kolonku EXTRALIGA. Vážím si cílevědomosti, motivace a vůle něco dokázat, pouze talent a hezké oči nestačí. Základní i nadstavbovou část jsme ustáli, ale pak přišlo play-off…
V jeho čtvrtfinále jste narazili na českého suveréna Prostějov. Konec sezony po třech zápasech se asi dal očekávat, že?
Bylo nám jasné, že proti Prostějovu neuspějeme, jenže adekvátní práci jsme odvedli pouze ve třetím zápase, kdy nám to něco i dalo. Duely v Prostějově by se z naší strany daly zařadit ne do volejbalu či odbíjené, ale do “přehazované” a kvůli tomu rozhodně netrénujeme. Celkově se pak dá říct, že v sezoně jsme si prošli krizovými momenty, avšak říká se, že co nás nezabije, to nás posílí. Tak je to potřeba také brát.
Jaké jsou momentálně vaše plány a výhledy do sezony příští?
Co se týče změn v hráčském kádru, tak přání odejít na mateřskou dovolenou projevila Eliška Ticháčková. Na další případné změny si musíme počkat do srpna. Jsme partnerským klubem Univerzity Palackého Olomouc, tudíž síla našeho kádru bude úzce provázána i s tímto týmem. Jedno je však zřejmé, pokud nějaká mladá hráčka bude chtít v tomto vrcholovém sportu či v nejvyšší soutěži prorazit, “nejjednodušší” cesta vede právě přes náš klub, tedy TJ Sokol Šternberk.
Na závěr bych chtěl ještě poděkovat všem těm, kteří se podíleli finančně i nefinančně na chodu této sezony, a osobně už se těším na tu příští.
